Rychlost světla (nebo jiného elektromagnetického záření) ve vakuu (stručně též "světelná rychlost" bez nutnosti uvádět ještě "ve vakuu") je definována jako fázová rychlost postupného elektromagnetického vlnění ve vakuu. V soustavách jednotek založených na metrickém systému (tedy i SI) má vzhledem k definici metru přesnou hodnotu 299 792 458 metrů za sekundu (1 079 252 848,8 km/h). Označuje se podle uvedené normy ISO/IEC značkou
c
0
{\displaystyle c_{0}}
, často však jen písmenem c, které norma ponechává pro rychlost světla v látkovém prostředí. (Značka je pravděpodobně z latinského celeritas, což znamená rychlost, nebo z constans, znamenající konstanta).Tato rychlost dává přirozený poměr měřítek prostoru a času a je nejvyšší možnou rychlostí šíření signálu či informace.
Rychlost světla v látkovém prostředí je v mikroskopickém popisu stejná jako rychlost světla ve vakuu
c
0
{\displaystyle c_{0}}
, avšak světlo kvantově interaguje s částicemi látky, a proto se v makroskopickém popisu jeví jeho fázová rychlost pomalejší. Rychlost šíření světla je pak rovna
Podle standardní fyzikální teorie se všechno elektromagnetické záření, včetně viditelného světla, šíří (nebo pohybuje) ve vakuu konstantní rychlostí všeobecně známou jako rychlost světla. Tato fyzikální konstanta se značí písmenem
c
0
{\displaystyle c_{0}}
, pro stručnost se často píše jen c. Rychlostí
c
0
{\displaystyle c_{0}}
se šíří také gravitace v obecné teorii relativity.
Zákony elektromagnetismu (jako jsou Maxwellovy rovnice) uvádějí, že rychlost elektromagnetického záření
c
0
{\displaystyle c_{0}}
nezávisí na rychlosti objektu vyzařujícího záření.
