Programování je v informatice proces od návrhu řešení problému pomocí výpočetní techniky ke spustitelnému počítačovému programu. Zahrnuje činnosti jako je analýza problému, jeho pochopení, nalezení algoritmu a zápis zdrojového kódu v cílovém programovacím jazyce (kódování, anglicky coding). Účelem programování je nalezení takové sekvence příkazů (resp. strojových instrukcí), které může počítač provést, a zadaný úkol tak automatizovaně vyřešit. Proces psaní zdrojových kódů často vyžaduje odborné znalosti v mnoha různých oborech, například návrhu aplikací a jejich rozhraní, logiky a algoritmizace.
Související činností je i testování a ladění počítačového programu (software), včetně jeho následné údržby. Celkově se vše označuje jako proces vývoje softwaru a využívá se při něm softwarové inženýrství.
Historie programování
První známý kalkulátor se znaky programování byl mechanismus z Antikythéry ze starověkého Řecka, který pomocí diferenciálního soukolí zaznamenával pohyby Měsíce a Slunce a s jeho pomocí bylo možné předpovědět zatmění těchto těles a data Olympiád.V roce 1206 Al-Džazárí postavil a ve své knize Kniha znalostí důmyslných mechanických zařízení popsal programovatelný automat, bubeníka, který natočením vaček měnil rytmy a vzory bubnování.V roce 1801 řídil Joseph Marie Jacquard svůj tkalcovský stav pomocí sady děrných štítků, které představovaly tkaný vzor. Jacquardův tkalcovský stav tak mohl produkovat s různými sadami děrných štítků naprosto odlišné vzory.Okolo roku 1830 použil děrné štítky také Charles Babbage pro svůj analytický stroj.První známou programátorkou byla Ada Lovelace (1815—1852), dcera básníka lorda Byrona. Zabývala se programováním analytického stroje (anglicky Analytical Engine), který navrhl Charles Babbage.
