Parusie, nebo také paruzie (řecky Παρουσία, což znamená "příchod", nebo "výskyt") v křesťanské teologii znamená tzv. druhý příchod Ježíše Krista na konci věků, kdy Kristus vzkřísí mrtvé a slavnostně vykoná Poslední soud. Parusií se podle přesvědčení většiny křesťanských církví završí dějiny lidstva i celého vesmíru. Tato víra je založena na pasážích z kanonických evangelií a eschatologických motivech (např. ve Zjevení Janově); někdy bývá spojena s představou tisíciletého Kristova království – chiliasmus.Podle oficiální nauky katolické církve není datum parusie známé, jisté je jen, že jednou přijde. Ježíš k němu v Novém zákoně říká, že toto datum („hodinu“) nezná ani on sám, jen Bůh Otec. Prvotní křesťané věřili, že se parusie dožijí, že nastane náhle a nevypočitatelně.
Výskyt termínu v textech
Termín parusie se objevuje v Novém zákoně celkem čtyřiadvacetkrát, z toho sedmnáctkrát přímo v souvislosti s Kristem. Toto slovo je také použito v souvislosti s Pavlem (Fp 1, 26 (Kral, ČEP)) a jednou též odkazuje k „tomu zlému“. (2Te 2, 8 (Kral, ČEP))
Užití termínu v Helénismu a křesťanství
V Helénismu vyjadřuje návštěvu panovníka či vysokého úředníka, v době císařského kultu je jím míněn slavnostní příchod císaře; příležitostně také řeč o parusii bohů.
