Norská lesní kočka je polodlouhosrstá kočka původem ze Severní Evropy, řazená podle klasifikace FIFe do skupiny II. Jedná se o přírodní plemeno adaptované na chladné podmínky své domoviny.
Historie
Zmínky o velkých kočkách s huňatými ocasy a vysokýma nohama nalezneme již v severských legendách z dob Vikingů (Edda). Vůz bohyně plodnosti Freyi byl údajně tažen právě norskými lesními kočkami. Kdekoli se objevila Freya se svým vozem, kvetly květiny a klíčila setba. Proto Skandinávci stavěli na svá pole misky s mlékem a doufali, že tak získají přízeň bohyně plodnosti.Dodnes však není jasné, odkud vlastně norské lesní kočky pocházejí. Předpokládá se ale, že původně ve Skandinávii neexistovaly místní divoké kočky, takže předkové norských lesních koček se museli dostat do severských lesů s pomocí člověka. Nejčastěji se uvádí, že norské lesní kočky by mohly být potomky skotských divokých koček dovezených do Norska na lodích Vikingů kolem roku 1000 n.l. Objevují se též teorie o norských lesních kočkách jako potomcích zdivočelých tureckých angor či ruských dlouhosrstých koček (předkové dnešní sibiřské kočky) dovezených do Norska někdy v 16.století.Během druhé světové války byly norské lesní kočky díky nekontrolovanému křížení s jinými kočkami téměř vyhubeny. Nestalo se tak jen díky zásahu norských chovatelů (Norwegian Forest Cat Club), kteří pro plemeno vytvořili oficiální chovný program. Žádost o uznání byla světové organizací FIFe podána ale až v roce 1970, oficiálně je plemeno uznáno od roku 1976.
