Kupole nebo kopule (z latinsky copa, vypouklina, sud, a italsky cupola, kupole) je zhruba sférická klenba tvořená částí kulové nebo jiné rotační plochy nad kruhovým, čtvercovým či polygonálním prostorem. Půdorysem vlastní kupole může být kruh, elipsa nebo pravidelný mnohoúhelník. Používána byla především v římské antické architektuře, v architektuře byzantské, islámské, renesanční a barokní.
Český název
Výrazy kopule a kupole jsou v češtině považovány za synonymní a oba za správné.
Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) uváděl heslo „kupole (obyč. kopule, zř. kuple)“, tedy tvar kupole byl považován za základní, tvar kopule za obyčejně užívaný a tvar kuple za zřídka užívaný. Slovník spisovného jazyka českého již uvádí výrazy v opačném pořadí: „kopule, kupole (†kuple)“, přičemž varianta „kuple“ je již označena jako zastaralá. České výkladové slovníky i Pravidla českého pravopisu uvádějí vedle sebe obě varianty (kopule, kupole) jako rovnocenné, přičemž pořadí variant naznačuje frekvenci.Dvojicí variet tohoto slova se zabýval například Eugen Knap v roce 1940 nebo Milan Jelínek v roce 1996. Podle Knapa (1940) Pravidla uváděla na označení polokulovité klenby nebo střechy jen podstatné jméno kopule, zatímco Příruční slovník vedle tohoto tvaru zaznamenává i tvar kupole, ale podotýká, že obvyklý tvar je kopule, přičemž i příslušná přídavná jména se objevují v obojím tvaru, kopulový i kupolový, kopulovitý i kupolovitý.
