V historii se používaly především ploché (neklenuté) trámové stropy, klenba k nim tvořila podstatně náročnější a nákladnější alternativu, která však umožňovala zastropit větší prostory a použití nehořlavého materiálu. Potřeba použití kleneb je na ústupu od 19. století, kdy se objevují modernější konstrukce, ocelové nosníky, příhradová konstrukce a později železobeton.
Částipata klenby – bod nebo přímka, kde se svislá konstrukce podpěry (stěna nebo sloup) začíná odchylovat od svislice a přechází do křivky směřující k protilehlé straně zaklenutého prostoru
vrchol klenby – bod, ve kterém se mění vzestupný směr klenební křivky na směr sestupný – nejvyšší bod klenby
vrcholnice – přímka spojující vrcholové body myšlených oblouků tvořících vnitřní líc klenby
křivka klenby v řezu – kruhový oblouk (polokruh, kruhová výseč), stlačený oblouk, lomený oblouk, parabola, řetězovka, oslí hřbet,…
líc klenby – její vnitřní, pohledová strana daná tvarem bednění, která bývá (ale nemusí) být po jeho odstranění povrchově upravená
rub klenby – horní strana klenby, která je překryta podlahou dalšího patra nebo střechou
čelo klenby – část stěny ohraničené obloukem klenbyRozměryrozpětí nebo rozpon klenby, též světlost klenby – vodorovná vzdálenost mezi svislými stavebními konstrukcemi (sloupy/stěny), resp. patami klenby
vzepětí nebo výška klenby – výška mezi patami klenby a jejím vrcholem, která se podílí na výsledné výšce zaklenuté místnosti
délka klenby – měří se ve směru její osy
Nejjednodušší způsob zastropení představuje trám nebo kamenný nosník. Rozpětí lze zvětšit, pokud se dva kameny opřou šikmo proti sobě. Přechodem ke klenbě je ústupková klenba z vodorovných desek, které se z obou stran stupňovitě přesahují, až se ve vrcholnici setkají. Skutečné klenby se liší tím, že se staví na lešení nebo bednění.
