Kaple nebo kaplička je obecné označení pro menší křesťanské modlitebny, zejména pokud nejsou samostatnými budovami, nýbrž součástí například kostelů, hradů, paláců, nemocnic nebo škol. Samostatná sakrální stavba se nazývá kaplí, je-li prostorově malá, pokud se v ní nekonají pravidelné bohoslužby nebo pokud slouží omezené skupině věřících (například klášterní, školní nebo soukromá kaple). Kaple tak označuje velmi odlišné modlitební prostory a budovy od otevřených výklenkových kaplí až po velkolepé palácové kaple a s velmi rozmanitým určením (soukromá kaple, křestní kaple, pohřební kaple, votivní kaple apod.)
Název
Slovo „kaple“ pochází z latinského ‘‘cappa, capella‘‘ (plášť, baldachýn, stříška) a v různých odvozeninách se rozšířilo do všech evropských jazyků. S významem sakrálního prostoru či modlitebny se poprvé vyskytuje v 7. století a vzniklo patrně, když se v pařížské královské modlitebně uchovával jako říšský klenot merovejské říše (domnělý) legendární plášť římského důstojníka a později biskupa a křesťanského misionáře, svatého Martina z Tours (†397), pozdějšího patrona Francie.Capella se postupně stala označením této modlitebny a dalších palácových kaplí evropských panovníků a odtud i pro další a další druhy kaplí. Kněz, který obstarával bohoslužby v kapli, se nazýval kaplan. Ve vrcholném středověku znamenala capella i hudební a pěvecký soubor kostela, odtud pochází i české „kapela“.
Samostatně stojící kaple se svým vzhledem a funkcí podobá obvykle prostorově většímu kostelu, prostorové kritérium k rozlišení kostela od kaple však není jednoznačné a existují i relativně velké kaple a naopak malé kostely. Rozdíl může spočívat i v tom, že kostely patří církvi, konají se v nich pravidelné bohoslužby a jsou veřejně přístupné.
V některých případech vyplývá status kaple i z toho, že kapli nevlastní či historicky ji nespravovala církev, ale byla součástí světských staveb, například hradu, zámku a podobně, a tedy v majetku různých osob.
