Ikebana (japonsky: 生け花, 活花 nebo いけばな, doslova „oživené květiny“) je japonské umění aranžování květin, také známé jako kadó (華道 nebo 花道) – „cesta/umění květin“.
Na rozdíl od dekorativního aranžování květin v západních zemích se japonská ikebana snaží vytvořit harmonii lineární konstrukce, rytmu a barvy. Zatímco lidé na západě se snaží zvýrazňovat množství a barvy květin a soustředí svou pozornost hlavně na krásu květů, Japonci zdůrazňují lineární aspekty aranžování. Ikebana věnuje pozornost váze, stonkům, listům a větvím stejnou měrou jako květům. Celá struktura japonského aranžování květin je založena na liniích alegorizujících nebe, zemi a lidstvo. Ikebana tyto linie používá jako tři rozměry.
Jedním z prvních pedagogů ikebany byl Senkó Ikenobó, zakladatel jedné z významných škol ikebany. Mělké misky nejdříve používal Unšin Ohara, jeden ze zakladatelů stylu moribana. Ve dvacátém století byly vedeny rozepře, zda je ikebana umění, řemeslo nebo pouhá hra. Dva z nejslavnějších japonských šógunů, Hidejoši a Jošimasa, nacházeli přínos v ikebaně pro zklidnění své mysli.
