Afrodita
Afrodíté (starořecky Ἀφροδίτη, v češtině též Afrodita) je starověká řecká bohyně lásky, sexuality, plodnosti a krásy; vedle tohoto nejrozšířenějšího pojetí však může nabývat i zcela odlišných, nezřídka i nevyzpytatelných rysů. Jako jedna z nejvýznamnějších bohyní patří mezi dvanáct Olympanů. Vystupuje v celé řadě příběhů řecké mytologie a byla uctívána po celém řeckém, resp. antickém světě až do zániku pohanských kultů. V římském náboženství a mytologii je všeobecně ztotožňována s Venuší, v helénistickém kontextu někdy i s Isidou.
Kult Afrodíty u Řeků s největší pravděpodobností souvisí s původní syrskofénickou bohyní Astartou, která snad byla jejím předobrazem. Už v homérských textech je ovšem Afrodítin charakter zcela řecký a přes nedoloženost jejího jména v lineárním písmu B je možné, že byla uctívána již v mykénském období.Tato bohyně se díky své kráse a kouzlům stala jednou z nejmocnějších bohyň, neodolali jí lidé ani bohové. Je manželkou boha Héfaista, avšak otcem jejích synů Foba, Deima a Eróta a dcery Harmonie je bůh války Árés. S bohem obchodu a pocestných Hermem má syna Hermafrodíta a s bohem moře Poseidónem další dva syny, Rhoda a Hérofila. Bohu vína Dionýsovi zplodila syna Priapa.
V antickém umění se stala snad nejčastěji zobrazovanou postavou, jak na mozaikách a vázových malbách, tak sochách a na reliéfech. Nejstarší reliéfní zobrazení Afrodity lze spatřit na tzv. Trůnu Ludovisi z roku 460 př. n. l., kde se vynořuje z mořské pěny. Nejznámějšími sochařskými znázorněními jsou Praxitelova Afrodita Knidská ze 4. století př. n. l. a Afrodita Mélská (známější jako Venuše Mélská) z let 130 – 100 př. n. l., která je k vidění v pařížské galerii Louvre.
Starověcí Řekové jí zasvětili několik zvířat: delfína, holubici, vrabce a vlaštovku, a také některé rostliny: mák, jablko, granátové jablko, myrtu a růži.
