Rybník, někdy označovaný jako vodohospodářská stavba, je vodní dílo typu umělé vodní nádrže určené především k chovu ryb, vodní drůbeže a obecně plní i funkci přirozeného zadržování (retence) vody v krajině.Součástí rybníku je nádrž, přírodní dno, hráz a technická vybavenost nutná k regulaci vodní hladiny, s možností vypouštění a slovení rybníku, loviště a kádiště. Kromě většinou průtočné vodní nádrže se zatopenými pozemky na úroveň hladiny vody při navrženém průtoku, má přítokovou a odtokovou část, popřípadě obtokovou stoku (tzv. obtokový rybník).
V krajině je rybník vnímán jako krajinný prvek, jednotlivý nebo tvoří skupiny samostatných nebo vzájemně vodními toky propojených rybníků do tzv. rybniční soustavy, využívající přírodní poměry a terén, například ve vhodných hydrogeologických lokalitách. Rybník může mít také význam prvku zahradní architektury používaného v sadovnické tvorbě, rybníky i soustavy rybníků využívá též k napodobení říčního toku.
Z hlediska katastrálního zákona je vodní plocha rybníku druhem pozemku zapisovaném do katastru nemovitostí. Rybník je součástí pozemku ve smyslu ustanovení občanského zákoníku. Vlastník pozemku, na kterém je vybudován, nemůže být vyloučen z podílu na vlastnictví rybníku jinak, než ze zákona. Jinak jsou také posuzovány vlastnické vztahy k rybníku a pozemku, na kterém byl vybudován, vzniklé před účinností Zákona č.
