Označení truhlář, jehož užívání převládá v Čechách, pochází z německého die Truhe – truhla. Na Moravě se používá spíše výraz stolař, který je odvozen od stůl podobně jako německé der Tischler od der Tisch – stůl (podobně je tomu i na Slovensku a v Polsku).
Na rozdíl od příbuzného tesařství pracuje truhlář s prkny a hranoly, případně s dýhami. Dřevo ke své práci získává na pile. Typické pracovní úkony jsou řezání, hoblování a broušení, dlabání čepů a čepování, klížení a lepení, dýhování a lakování. V moderní době k tomu přistupuje ohýbání, frézování a další nové techniky.
hoblice či ponk – truhlářský pracovní stůl
různé druhy dlát a struhů
úderové nástroje (kladivo, palice, palička)
pily – ocaska, čepovka, rámová pila, svlakovka, děrovka, vykružovačka,
poříz – slouží ke svlékání kůry z kmene
hoblíky – uběrák, hladík, klopkář, římsovník, drážkovník, vlaštovka atd., také elektrický hoblík
nebozezy, vrtáky, svidříky, vrtačka
smirkový papír
různé druhy ručních brusek (pásová, excentrická) a příslušné brusivo
truhlářské svěrky a jiná stahovací zařízení
k řezání – kotoučová pila, formátovací pila, pásová pila
k rovinnému frézování (hoblování) – srovnávací frézka, tlouštkovací frézka, čtyřstranná frézka
k tvarovému a konstrukčnímu frézování – svislá spodní frézka, svislá horní frézka, soustruh, dlabačka
k broušení – pásová bruska, válcová bruska, čelní kotoučová/bubnová bruska
k vrtání – sloupová vrtačka
specifické stroje – olepovačka hran, kolíkovací vrtačka, lamelovačka, kalibrační bruska…
Rostlé dřevo (masiv). Tradiční truhlařina, často z tvrdého dřeva. Dnes se tento způsob používá u replik starého nábytku ("nostalgie"), protože je nákladný a nábytek z tvrdého dřeva je těžký.