Rotunda (z lat. rotundus, „kruhový“) je typ středové stavby na kruhovém půdorysu typický pro předrománský a románský sloh, tedy období raného středověku. V širším významu výraz označuje i jiné stavby na centrálním půdorysu, zejména stavby označované též jako rondel.
Popis
Rotundy mají loď o kruhovém půdorysu doplněnou na východní straně o apsidu, což je půlkruhový nebo podkovovitý výklenek, v němž je umístěna oltářní mensa. Apsida je zaklenuta konchou, klenbou tvaru čtvrtiny koule. Rotundy mohou mít i více apsid, například dle současného poznání byla jednoapsidová rotunda svatého Víta na Pražském hradě dodatečně rozšířena o jižní a severní apsidu kvůli pohřbení ostatků sv. Václava a Vojtěcha. Příklady dvouapsidových rotund se nacházejí v Holubicích, kde byla jižní apsida také přistavena dodatečně, nebo v Mikulčicích, kde byly nalezeny zbytky velkomoravského tzv. VI. mikulčického kostela.
