Pověst je epický útvar lidové slovesnosti, obvykle definovaný jako krátké, fantasticky zabarvené vyprávění s reálnou motivací, které se odehrává v historickém čase a o jehož pravdivosti jsou vypravěč i posluchači přesvědčeni. Ač není tato charakteristika zcela přesná, umožňuje postihnout její klíčová kritéria. Akademicky se pověstmi zabývá především folkloristika. Ve své původní podobě je pověst kromě samotného obsahu vyprávění charakteristická osobností vypravěče, posluchačů, situací, při které je vyprávěna, a je doprovázena mimikou, změnami hlasu, dotazy posluchačů a projevy jejich emocí.Jako legenda se v českém odborném diskursu označuje církevní vyprávění o světcích, ale v běžném jazyce jsou pověst a legenda synonyma. Českému pověst také odpovídá anglické legend, francouzské légende a německé Legende. Úzce souvisí také s pohádkou, která však není chápána jako pravdivé vyprávění, a mýtem.
Rozdělení
Ve světové folkloristice je dlouhodobě užíváno rozdělení pověstí na tyto druhy:
pověsti démonologické
pověsti historické
pověsti etiologickéV české a slovenské folkloristice se tradičně používalo dělení na pověsti v užším slova smyslu, které zahrnovali pověsti místní a historické, a na takzvané pověrečné povídky, odpovídajícím pověstím démonologickým. Bez ohledu na způsob třídění pověstí však dochází k překrývání druhů.(
Démonologické pověsti
Démonologické pověsti či pověrečné povídky vypráví o setkání s nadpřirozenými silami, zpravidla vzbuzujícími bázeň. Mívají často podobu memorátu, ale zároveň se vyznačují ustáleným syžetem podobně jako pohádky. Mezi démonologické pověsti patří i některé městské legendy, například o setkání s mimozemšťany.
