Kazatel (latinsky predikant) znamená kohokoliv, kdo zrovna káže, nebo někoho, koho jeho kázání proslavila (v této souvislosti jsou známí především někteří barokní kazatelé).
U řady protestantských církví je slovo kazatel tradičním označením duchovního. Zaznívá v něm důraz na kázání, což je důraz v protestantských církvích tradičně velmisilný. V Čechách jej zpravidla užívají svobodné církve, například Církev bratrská nebo baptisté. Členové církví letničního typu, například Křesťanských společenství nebo Apoštolské církve, používají také termín pastor. V Českobratrské církvi evangelické je ovšem používán termín farář. Tyto tituly jsou zpravidla užívány ve spojení se slovem „bratr“ nikoli tedy „pane kazateli“, ale „bratře kazateli“, nikoli „pane faráři“, ale „bratře faráři“. Tento způsob oslovování souvisí s protestantskou teologií, která mluví o všeobecném kněžství. Pastoři, kazatelé či faráři jsou sice „vysíláni do služby“, „ordinováni“ a „instalováni“, ale nejsou svěceni a nejsou také považováni za pokračovatele starozákonního kněžstva.
