Přízrak, někdy ztotožňovaný se strašidlem, je duše či duch mrtvé osoby, případně zvířete, zjevující se živým. Víra v takový fenomén se objevuje v mnoha světových kulturách a náboženstvích. Přízrakům jsou velmi blízcí revenanti, kteří jsou však na rozdíl od nich hmotnými vracejícími se mrtvými, jako jsou například upíři. V řadě pověstí však nelze jasně rozlišit, zda se jedná o netělesnou či tělesnou bytost.
Přestože pro existenci přízraků a posmrtného života vůbec neexistují žádné důkazy, víra v jejich existenci stále přetrvává a to i mimo kontext tradičních náboženství. Komunikace s mrtvými je ústředním prvkem spiritistického a spiritualistického hnutí, vzniklého v 19. století, jehož obdobou je starobylá magická technika nekromancie, užívaná taktéž pro komunikaci s mrtvými či věštění s jejich pomocí. Duchy se taktéž zabývá parapsychologie, považována za pseudovědu. Pověsti spojené s přízraky, „duchařské historky“, jsou důležitou součástí folklóru i moderní populární kultury.
Přízrakem je zpravidla podoba zemřelého jakoby tvořený mlhovitou hmotou, v parapsychologii nazývanou ektoplasma. Kromě toho se mohou projevovat pohybem předmětů, různými zvuky, typicky křikem, pláčem či zvuky kroků nebo světelnými jevy. Přízrakům je často přisuzováno strašení a zlovolné chování vůči živým. Činí tak z pomsty, kvůli své násilné smrti, či špatně či vůbec provedenému pohřbu a příslušném rituálu. V Číně a Vietnamu stále existuje víra v „hladové duchy“, kteří ohrožují živé a jsou usmiřováni oběťmi jídla. V hinduismu jsou pomstychtiví duchové nazýváni bhutové.
