Obecně platí, že rostlinné buňky mají buněčnou stěnu, střední vrstvu, často plazmodata a buněčnou membránu charakteristickou pro eukaryotické buňky. Uvedené vrstvy vytvořené kolem buněčné matrice umožňují rostlinné buňce řídit vnitřní prostředí, regulovat průchod sloučenin do buňky (cytoplazmy), odolávat mechanickému namáhání a asociovat se s jinými buňkami.
