Květiny - botanikaonline puzzle

Botanika neboli rostlinopis či fytologie je přírodní věda spadající do velkého okruhu věd biologických. Zkoumá tu část přírody, kterou označujeme termínem flóra, tedy rostliny a ze spíše tradičních důvodů i houby, lišejníky a většinu řas. Naproti tomu prokaryota a další mikroorganismy patří do oblasti mikrobiologie. Za zakladatele botaniky je tradičně považován řecký myslitel Theofrastos. Klasicky se botanika dělí na: všeobecnou či teoretickou, která studuje obecné a společné aspekty rostlin, speciální, která se zabývá jednotlivými rody a druhy, aplikovanou, jež se zabývá využitím rostlin v hospodářství, zahradnictví a ochraně prostředí.Podle podobných otázek a metod lze rozlišit pět hlavních oblastí uvnitř botaniky: morfologie rostlin: morfologie v užším smyslu – vnější stavba rostlin anatomie rostlin, – vnitřní stavba rostlin histologie – nauka o tkáních cytologie – jemná stavba buněk fyziologie rostlin zkoumá obecné funkce a procesy fyziologie látkové výměny fyziologie vzruchů a pohybů Vývojová fyziologie ekofyziologie rostlin studuje ekologická přizpůsobení rostlin systematika rostlin taxonomie – uspořádání systému rostlin paleobotanika archeobotanika geobotanika fytocenologie (rostlinná sociologie) floristika – studium druhů na určitém území chorologie (studium areálů) historicko-genetická geobotanika ekologie rostlin botanika v poli – sbírání vzorků, pokusné pěstování aplikovaná botanika agrobotanika dendrologie fytofarmakologie a fytoterapie herbologie lesnická botanika pomologie rostlinolékařství (fytopatologie) Název botanika, odvozený z řeckého botané (tráva, pastvina) a botaniké techné, svědčí o tom, že nevznikla jako spekulativní věda, nýbrž technika či umění zacházet s rostlinami, zejména užitkovými a léčivými. Rostliny a jejich plody byly dlouho hlavní potravou člověka a téměř jediným prostředkem léčitelů, kteří shromažďovali a předávali znalosti o jednotlivých druzích rostlin a jejich léčebném použití. První známý náznak nějaké teorie rostlin zaznamenal Aristotelův žák a nástupce ve vedení jeho školy Theofrastos, ale ještě o 3 století mladší lékař Pedanius Dioscorides shromáždil své znalosti o asi 600 léčivých rostlinách ve spise Materia medica. Dioskoridův spis se hojně opisoval a zůstal hlavní autoritou ohledně rostlin až do 16. století. V pozdním středověku se rostlinopisné znalosti staly součástí lékařského studia a při univerzitách se začaly zakládat botanické zahrady, až do 18.